ŠKOLA

Školav Tiché„Ve všech menších městech a městečkách neb aspoň v místech, kde jsou farní a filiální kostely, musí být školy triviální (obecné), v nichž se dítky učí náboženství, biblickým dějinám, čtení, písmu kurentnímu, čtyřem základním operacím početním i jednoduchému počtu trojčlenkovému a konečně hospodářství. Takové školy potřebují dvou světnic i bytu učitelova. Povinnost zřídit školy triviální mají obec společně s vrchností … .“ - toto je část znění školního řádu, který vypracoval I. Felbiger na pokyn Marie Terezie. Úředně byl tento řád vyhlášen 5. prosince 1774 a stal se základem obecného školství v celé tehdejší monarchii.

Další informace o škole v Tiché

KOSTEL SV. MIKULÁŠE


V obci Tichá, na kopci nad říčkou Tichávkou, stával původně dřevěný kostel sv. Mikuláše. Představoval pozoruhodnou a nepřehlédnutelnou dominantu obce.

Byl postaven celý ze dřeva, údajně bez jediného hřebíku a jen s pomocí dřevěných kolíků. Měl mohutnou, do výše zúženou věž, zakončenou kvadratickou hlavou s dvoupatrovou cibulovou střechou, téměř čtvercovou loď a v přízemí dřevěný ochoz. Vnější strany i střecha byly pokryty šindelem.

První písemná zmínka o dřevěném kostele sv. Mikuláše pochází pravděpodobně z roku 1510, kdy byl na olomouckém biskupském stolci Stanislav I. Thurzo - známý humanista. Podle nedoložených pověstí stávala údajně na místě kostela už od dob Cyrila a Metoděje, tj. od 9. století, malá kaplička.

Další informace o Kostele sv. Mikuláše

PARMOVY VILY A TOVÁRNA

Kterak Josef Parma ke jmění přišel aneb co praví legenda:

Prastaříček posledních Parmů pocházel z Frenštátu z české rodiny. Byl jedním z tzv. fachmanů, který odebíral a kupoval od tkalců zboží a jinde prodával. Dokud nebyla železnice, jezdil buď s potahem, nebo s menším nákladem na trakaři.

Při jedné návštěvě snad v Brně nebo ve Vídni spatřil zástup lidí, bylo mu sděleno, že budou věšet Šimáka, loupežníka a vraha, který pocházel z frenštátského kraje. Dotyčný si vyžádal před popravou, aby mohl promluvit k obecenstvu. Takto pravil: „Kdo je tady z kraje frenštátského, je tam na pomezí v Havraním potoku pod dvojitou jedlí zakopán poklad, může si jej vykopat.“

Parma urychleně vyřídil své záležitosti, popadl trakař a hajdy domů. Vzal motyku, lopatu, pospíchal do Havraního potoka, viděl, že tam už někdo kopal. Byl to podobný fachman z Čeladné, který současně vyslechl proslov Šimáka. Poněvadž byli známí, domluvili se, poklad společně vykopali a rozdělili se.

Po nějaké době byl vyhlášen prodej fojtství v Tiché, který se prováděl na panství v Hukvaldech. Dostavil se ku dražbě i Parma a při licitaci přihazoval jako ostatní kupující. Přítomní páni hleděli nevraživě na prostého venkovana v huňáku, proto předsedající prohlásil, že se prodává za hotové. Parma vytáhl měšec a vysázel celý obnos ve zlatých mincích.

Další informace o Parmově vile a továrně