Bordovský Emil

* 14. 10.1864 Trojanovice
† 8.11.1929 Frenštát pod Radhoštěm
učitel, buditel,kronikář, zakladatel Sokola

Vzdělání získal na učitelském ústavu v Příboře. V katalogu Vědecké knihovny v Olomouci je zapsán jako pedagog, kulturně-osvětový pracovník, kronikář a vlastivědný pracovník. Mimo Tichou, kde vyučoval v letech 1899 – 1926, působil také ve Frenštátě p. R., Trojanovicích a Palkovicích. Významně se zapsal jak do kulturního, tak i společenského dění v obci. Zajímalo ho, jak lidé v obci žijí, jaké mají starosti, snažil se poznat klady i zápory jejich povah a “odstraňovat tmu“, jak prý sám říkal, a že té tmy před první světovou válkou bylo nadmíru.

Již v prvním roce svého působení v Tiché, roku 1899, začal s dětmi z obecné školy nacvičovat školní vánoční představení s názvem Mladí pastýři betlémští. V roce 1900 zakládá s mladými lidmi čtenářsko-pěvecký spolek “Vlastimil“ a nacvičuje první divadelní hru. Z výtěžku za vstupné byly zakoupeny knihy pro spolek. Po zániku “Vlastimila“ v roce 1906 zakládá místní “Národní jednotu“ a za spolkovou místnost volí Obecní hostinec. Dříve využíval pro školní divadelní představení spolkovou místnost “Spolku svatého Josefa“ na Starém Fojtství. Divadelní představení se od roku 1908 konala pravidelně několikrát do roka, a to i v době první světové války.

Po válce dochází v republice k rozvoji sokolského hnutí. V roce 1919 stál u vzniku tělocvičné jednoty Sokol v Tiché, v letech 1925 – 1926 byl předsedou spolku včelařů. V neposlední řadě je potřeba uvést, že se stal 1.obecním kronikářem, a to i po odchodu do důchodu v roce 1926.

Emil Bordovský byl autoritou pro mladé i staré, jak v Sokole, tak ve škole a v obci. 

Blažek Josef

* 7. 2.1850 Tichá
† 12.2.1917 Kroměříž
sbormistr

Studoval na německé reálce v Kroměříži a na technice ve Vídni, kde se také aktivně hudebně projevoval. Po svém návratu do Kroměříže se stal sbormistrem místního pěveckého spolku Moravan (1880−1882, poté byl jmenován jeho čestným členem). Během svého dalšího života pobýval v Holešově (působil ze jako holešovský sbormistr) a opět v Kroměříži. Zapojil se do slovanského spolkového a hudebního života na Kroměřížsku. Sbormistr Josef Blažek byl otcem skladatele profesora Viléma Blažka.

Horečka František

* 25 3.1894 Frenštát pod Radhoštěm
† 25.2.1976 Nový Jičín
kulturní pracovník, básník, spisovatel, učitel, zakladatel Sokola

Působil jako učitel v Kunčicích, Tiché a ve Frenštátě. Do literatury vstoupil básnickou sbírkou Drsný živel (1915), po níž následovaly další povídky, pohádky a romány. Románová kronika Ševci (později přepracovaná s názvem Třínožka s vavřínem), zápisky z 1. světové války, Za pět minut dvanáct, divadelní hry i sbírky básní. Byl jedním ze zakladatelů výtvarné skupiny Koliba, autorem akvarelů a jiných výtvarných děl. Napsal monografii Břetislav Bartoš, malíř národní tradice, byl iniciátorem Krajinské výstavy moravskoslezského Pobeskydí ve Frenštátě (1934), vydával kulturní měsíčník Moravský východ, spoluredigoval Naše Valašsko, sestavil sborník Kniha o památném Radhošti a vydal čtyři svazky bezručovských studií a esejů. Připravil jazykovědnou práci Nářečí na Frenštátsku a její Dodatky, literární historii obohatil o Frenštátský literární salón. Přispíval do časopisů a věnoval se organizátorské práci. V roce 1994 dostal cenu sv. Martina in memoriam.

Fojtíková Alžběta

* 19. 4.1913 Tichá
† 20.2.1972 Tichá
lidová malířka na skle

Lidová malířka podmaleb na skle a keramiky se narodila 19.dubna 1913 v Tiché. Pocházela z pěti dětí, měla tři sestry a jednoho bratra. Žila s rodiči v domku, který stával vedle domu paní Drozdové na horním konci. Po jejich smrti začala pracovat v Parmově továrně. Zůstala svobodná, podle pamětníků byla velmi hodná a měla ráda děti. Když je hlídala, rozdala jim štětce a barvy a děti měly o zábavu postaráno. 

Velmi ráda malovala, pravděpodobně se to naučila od své neteře, která v Bechyni u Prahy studovala malířství. Zdobila keramiku, šátky a kapesníčky, známé jsou také obrázky na sklo, které byly malovány zrcadlově a postupně v několika vrstvách. Nejčastějšími motivy byl tichavský dřevěný kostelík, život na vesnici, květiny. Své umění ukazovala i dětem v místní škole.

Asi v 55 letech onemocněla silnou cukrovkou, které v únoru 1972 podlehla. Její hrob se nachází naproti zadnímu vchodu kostela. Ve vzpomínkách “tichavjanů“ ale žije dál. V roce 2003 uspořádali důchodci ve svém klubu výstavu s názvem Alžběta Fojtíková – lidová malířka. Všechny exponáty byly z vlastnictví místních občanů. V minulosti také Česká televize Ostrava natočila s paní Drozdovou o malířce “Bětce“ dokument.

Genzer Mojmír

* 19. 8.1923 Tichá
† 9.2.2001 Frenštát pod Radhoštěm
účastník 2. sv. války  v řadách 311. bombardovací perutě RAF

Havel Alois

* 22. 7.1945 Tichá
† 24.10.2014 Kopřivnice
autokrosový závodník

V roce 2013 Alois Havel obdržel cenu Zdeňka Vojtěcha za celoživotní přínos motoristickému sportu v ČR.
3x 2.místo ME
2x Mistr československé republiky 1978 a 1984
2x Zlatý volant 1981, 1983 pro nejlepšího československého závodníka v autokrosu a rallyekrosu

Hrnčárek Jan

* 24.6.1876 Příbor
† 8.11.1953 Příbor
učitel a vlastivědný pracovník

Po studiích na učitelském ústavu v Příboře působil jako učitel na Zábřežsku, v Tiché, Palkovicích, Trojanovicích a v roce 1919 se vrátil zpět do rodného Příbora. Zasloužil se o vybudování městského muzea v Příboře, psal články s vlastivědnou tématikou do Kravařska a Radostné země.

Karlseder Kašpar

* 6.1.1822 Schaffetschlag
† 19.2.1897 Příbor
architekt a stavitel

Do Příbora se přistěhoval v roce 1850 z Rakouska. Z počátku pracoval jako c.k. cestmistr, později si založil stavební firmu. Byl nejvýznamnějším architektem města Příbora 19. století. Jeho umělecká tvorba měla vysokou architektonickou úroveň, což platí zejména pro jím navržené a realizované historizující fasády měšťanských domů. Kašpar Karlseder se uplatnil jako mimořádně schopný a plodný architekt. Navrhl a realizoval zde přes 250 objektů, především rodinných domů. Projektoval a stavěl textilní továrny. Je autorem projektu silnice do Závišic. Významně se uplatnil i v regionu. Navrhl například tovární objekty továren Josefa Parmy v Tiché. Oženil se 27. 11. 1851 s Marií Šimkovou, se kterou měl šest dětí. Byl vynikající kreslíř. Jeho dochované kresby a technicky precizně zpracované stavební plány vypovídají o vysoké úrovni stavitelství a architektury v regionu ve druhé polovině 19. století. Je pochován na starém hřbitově v Příboře.

Parma Leopold

* 30. 9.1891 Tichá
† 30.9.1968 Brno
malíř, grafik a fotograf

Vystudoval učitelský ústav v Příboře a učil na různých školách. Ve svých malířských a grafických pracích zobrazoval rodné Valašsko a dostal přízvisko“kronikář Beskyd“. Ilustroval také dílo Petra Bezruče.

Štefek Josef

* 26. 4.1901 Tichá
† 6.7.1980
básník a výtvarník

Od mládí žil a pracoval ve Frenštátě. Opustil svůj milovaný kraj, svou malířskou paletu, své verše. Nebylo mu dopřáno, aby vystudoval, ale i tak vytvořil pozoruhodné dílo. Vytvořil typické písmo, které doprovází jeho ilustrace, inspirované lidovou poezií Valašska. Je také tvůrcem nového typu architektury, kterými jsou jeho zvoničky na Kopané a pod Javorníkem. Jeho zájem o národopis jej vedl do řad valašského souboru písní a tanců Radhošť při OB Trojanovice. Desítky krásných pozvánek na valašské bály zůstanou trvalou vzpomínkou na lidového umělce, který je též autorem mnoha veršů, opěvujících milované Beskydy, Radhošť a celou naší vlast. V linorytech a v poezii vyjadřuje lásku k rodnému kraji. V edici Ve stínu Radhoště vyšel v roce 1934 soubor jeho linorytů Z pod hor …, sbírka veršů s vlastními kresbami - "Zpěvy rodného kraje" vyšla ve Frenštátě v roce 1971.

V mnoha soutěžích lidové umělecké tvořivosti byly Štefkovy práce, ať výtvarné či literární, odměněny vysokým oceněním. Však také například jeho texty „Pod Radhoštěm“, „Co sa s tebú, synku, co sa s tebú stalo?“, „Moravěnko, zemi rodná!“ a „Kopanská zvonička“ zhudebnil Jaroslav Křička. Té cti se dostalo Josefu Štefkovi, lidovému umělci, básníkovi, národopisnému pracovníku a věrnému synu beskydských hor jistě právem.

Wischniowsky Josef

* 25.6.1856 Příbor
† 24.1.1926 Niederndorf (Rakousko)
malíř žánrů, podobizen, krajin

Vystavoval ve Vídni, Berlíně a Brně. Povolání: armádní důstojník. Je autorem stropní malby Obecního úřadu v Tiché (1890).